1146- první písemná zmínka o obci Libosváry.

1293-náležely levobočkovi krále Přemysla Otakara II. vévodovi Mikuláši Opavskému, psaly se tehdy Lubezwari.

1293- ves zakoupil Zbyslav z Bohuslavic

1351- píše se Černín z Libosvár - in Lyvboswar- ,ale v téže době vlastnili nějaký díl obce příslušníci zchudlého rodu pánů z Drahotuš, konkrétně v roce 1358 byly Libosváry majetkem Jaroše z Drahotuš, který v roce 1368 celou ves přenechal Petru Žampachovi

1368-  ves Liboswar – majetek Petra Žampacha

1376- v tomto roce prodal Kuník z Drahotuš ves Libosváry Pešíkovi ze Zlámaného. Z Libosvár ale také pocházel Martin, který v roce 1362 byl hofmistrem kláštera v Louce u Znojma. Výše zmíněný Pešík v roce 1391 zapsal dvůr a ves Jezdoňovi z Opatovic, který již zřejmě vlastnil jiný díl s tvrzí na níž pojistil věno své ženy.

1406- v tomto roce byl již Jezdoň mrtvý a dospělí synové Petr a Jan Jezdoň se o Libosváry dělili, zpočátku s ovdovělou matkou a jejím druhým manželem Dětřichem. Petr byl patrně panošem u Předbora z Cimburka, jemuž na čas ves podstoupil.

1409- Předbor z Cimburka sezením na Dřevohosticích žaloval známého rozbojníka Smila z Kunštátu a z Loučan, od roku 1405 pána na Bystřici, „ že mocí hnal na ves Libosvár, tu mu vše pobral a spálil“. Škoda činila 400 hřiven stříbra.

1415- Jan ( Ješek) z Libosvár podepsal stížný list proti upálení Mistra Jana Husa, čímž se mezinárodně „zviditelnil“. Osudy tvrze za husitských válek nejsou známy. Rodu však tvrz zůstala, i když syn některého z předešlých se vrátil na tvrz do Opatovic.

1464- v tomto roce vzala Markéta z Opatovic, Bohuše z Kokor na spolek na tvrz a ves.

1495- v tomto roce Zdeněk z Kokor zapsal Libosváry Lukášovi ze Starého Města. Obec se tehdy psala Liboswary.

1480- uvádí se bratři Lukáš a Matouš ze Starého Města. Lukáš, který se ještě dne 5. června 1490 psal s přízviskem z Libosvár, přečkal bratra Matouše. Tento se psal také vzhledem ke svému zboží v Tovačově  s přízviskem Tovačovský. Roku 1480 podepsal Lukáš kupní smlouvu o Rýmařov a Rábštýn. Patřily mu také Blazice, které koupil v roce 1480 (P.VI.30, 48, 70), v roce 1482 byl již Matouš mrtev (P. VII. 257). Do jeho potomstva patřil Matyáš ze Starého Města a z Libosvár, který se ještě dne 18. července 1484 (stavovská listina Nr.434) uvádí při Tovačově.(Staré Město = Antiqua Civitas (Puh. VI. 87) jednalo se buď o Moravskou Třebovou a nebo o (Goldenek) Staré Město u  Šumperka).

Ve znaku měli tito páni obrněnou paži ve štítě, klenot orlí křidlo a na něm obrněná paže s mečem ( dle pečeti Matyáše ze Starého Města a z Libosvár ze dne 18. července 1484 (stavovská listina Nr. 1434), tito vladykové měli příbuzné v Plenkovicích a měli shodný znak.

1495- zmínka o tvrzi a obci Libosvárech, viz. Kupní smlouva zapsaná v uvedeném roce do zemských desek: „Zdeněk z Kokor a na Majetíně Lukášovi z Starého Města a jeho erbóm své vlastní zboží a dědicství , tvrz a ves Libosváry s dvorem a s lidmi platnými i neplatnými, s rolí oranú i neoranú, s činžemi, s poplatky a s požitky, s robotami, s rybníky, s potoky, s lukami, s lesy, s háji, s chrastinami, s mezemi, s hranicemi i se vším plným panstvím a příslušenstvím, což k tej tvrzi a vsi Libosvárom od starodávna přísluší a v svých mezech záleží a vymezeno jest, tak jakož jsem sám držal, tu sobě ani svým erbóm, ani budúcím potomkom žádného práva, panství ani kterého vlastenství, ani zvláštnosti nepozóstavuje ani nezachovávaje, to všecko vkládám ve dsky zemské po smrti ku pravému dědictvi, k držení a požívání. (Moravské zemské desky. Kraj olomoucký, F. Matějek, Brno 1948, s.104).

1511-Po smrti Lukášově získal statek s tvrzí Mikuláš Tarant z Hrádku na Sovadině, který jej v tomto roce  prodal Jetřichovi z Prusenovic.

1517- v Libosvárech je uváděn fojt Jakub a 10 usedlých. Lánský rejstřík uvádí mlýn o jednom složení.

1536- od  tohoto roku byly součástí statku Blazice a od roku 1555 přímo spadaly pod  Bystřické panství, kdy si Libosváry přikoupil Albrecht Hustopečský z Hustopeč od Jetřicha Podstatského z Prusenovic. Tento pán zanechal své panství Buriánovi Jiráskovi z Limburku (1544 – 1555). Po tomto majiteli přešlo bystřické panství do vlastnictví Přemka z Víckova (1560) a následně Arkléba z Víckova (1608). Od roku 1608-1610 držel toto panství Vilém z Víckova.

V letech 1610 – 1633 vlastnil Bystřické panství Václav Bítovský z Bítova.

1633-1650 Václav kníže z Lobkovic

1650 -1674 kníže Jan z  Rotalů . Od roku 1650 vlastnili Bystřici a příslušné vsi, po dobu 112 let, Rottalové (šlechtický rod, který pocházel ze Štýrska-Graz), kteří pomáhali při obnově města i kraje, postavili ve městě nový kostel, chrám na sv.Hostýně a založili Rusavu a Rajnochovice. Krátce poté v letech 1663 - 1664 za rakousko - turecké války postihla Bystřici a okolní vesnice nová pohroma. Turci obsadili část Slovenska, pronikli až na Moravu do Bystřice, poničili město a odvlekli mnoho lidí do otroctví. Staré zápisy nám uvádějí i několik jmen odvlečených občanů. Matěj Mrázek, Jan Němců, Mikuláš Nevrlý. Třetina Bystřice zůstala po tomto vpádu pustá, také okolní vesnice značně utrpěly tímto vpádem. Po Vašvárském míru připadlo pod tureckou nadvládu jižní Slovensko přímo hraničící s Moravou.

1674 Jan Krištof z Rotalů

1717-1767 Jan Sigmund z Rotalů

Za vlády Marie Terezie město a okolí nezažilo významnějších otřesů a pouze v roce 1742 protáhla bystřickem pruská armáda o síle deseti tisíc mužů a učinila výlohy 3.500 zlatých. V roce 1763 začala dcera Antonína Rottala Marie Amálie de Monte l'Abbate přestavovat bystřický zámek dle projektů arch. F.A. Grima do dnešní podoby. V roce 1784 byla ve městě založena první manufaktura na bělení prádla a na konci století zde vznikají hrnčířské dílny na výrobu nádobí z rajnochovické rusé hlíny.

1796- v tomto roce vyhořela celá obec, jednalo se o obrovskou tragédii, protože všechny domy byly ze dřeva a proto vyhořely do základů. 

1848 - Od tohoto roku měla obec ve svém čele své volené zástupce- pudmistry, starosty, předsedy MNV. Obec byla  samostatná až do roku 1976.

1873 – v tomto roce byla postavena kaple na místě původní zvonice. Je zasvěcena k sv. Anně a každoročně je zde na svátek sv. Anny sloužena hodová mše svatá za účasti občanů a členů hasičského sboru.

1928- stavba pomníku padlých

1936- 23.července zaveden do obce elektrický proud

1976- přičlenění obce k Loukovu jako místní část.

1993- vybudování vodovodu a plynofikace obce

Zaniklá tvrz v Libosvárech

V současné době jsou dvě teorie o původní poloze tvrze.  Dle první teorie prezentované Doc. PhDr. Františkem Musilem byla poloha tvrze v blízkosti libosvárského mlýna. Dle druhé teorie je místem polohy parcela při domě č.p. 29- Na Valisku. Ještě v roce 1464stála v této obci panská tvrz. K tvrzi se vztahuje pověst o statečnosti místního zemana, který v době tatarského vpádu nechal odejit svou rodinu do bezpečí a sám tvrz bránil, až zde nakonec uhořel.

Mlýn stával v Libosvárech od nepaměti. Libosvárský mlynář dával vrchnosti v roce 1674 z olejny 5 mázů oleje a 25 koláčů záboje. K mlýnu v Libosvárech se vztahuje řada pověstí, z nichž nejznámější je pověst o záhorském zbojníku Antůškovi z Libosvár . Tuto pověst literárně ztvárnil v Záhorské kronice Dr. Přikryl .

Existenci mlýna ukončila demolice provedená MNV po smrti posledního majitele Oldřicha Váně, kdy už byly budovy mlýna v tak havarijním stavu, že je nebylo možné opravit. Při demolici se našly v prostoru zbořeniště staré mince z období třicetileté války.

Názvy jednotlivých polí libosvárského katastru zaznamenal v pamětní knize obce Libosvár pan Pecháček Miloslav takto:

Bahna, Bařinka, Doly, Dlóhý, Dolec, Debřica, Dílca, Díly, Dolní luža, Dvojní, Hrubý hlíny, Hrubý kamenec, Hrubý zádvoří, Horní lóky, Hájek přední, Hájek zadní, Naddědiní, Hájíček, Farské kót, Ameriky, Kráčiny, Króža,Obecnica, Na skale, Klénky, Kamenec, Kopanina, Kót, Kótky, Malý trojní, Malý hlina, Malý Zákruží, Malý Kamenec, Malý Zádvoří, Hrubý trojní, Mesla, Meziplotí, Ostudy, Podlánča, Nivky, Pod skulinkami, Skulinky, Přední kopec, Posraný trní, Přehnutá, Panský, Přední panské, Podrybničí, Paterní, Na špici, Vyhnánov, Lánce, Na zahradě, Mezi vrbkami, Na hliníku, Nadmezí, Štvrtě, Stromní, Rybníky, Ščepnica, Široký, Šafranica, Smykovská, Slatina, Vařechy, Zadní kopec, Zákruží, Záhonky, V króšku, U dubu, Scáky, U obrázka, Vysuší, Vrchní luža, Záhonky, V debři, Valisko, Vépusta dolní, Vépusta vrchní, Záhumenica, Zadní pocestí.

Libosvárské rybníky

Dodnes se zachovaly hráze dvou rybníků na libosvárském katastru. Nad Libosváry proti proudu potoka se nacházel rybník nad polní tratí Bahna, tento sahal až po mlýnský náhon. Nyní je tento náhon srovnán vlivem intenzivní zemědělské činnosti, ale při pohledu z náspu dálnice je možno ještě dnes spatřit jeho zbytky a také hráz původního rybníka. Druhý rybník se nacházel těsně pod vesnicí v místech dnešního fotbalového hřiště. Dále po proudu Libosvárky se zřejmě nacházela celá kaskáda rybníků, což dosvědčuje název polní tratě na místě bývalých rybníků-RYBNÍKY.

Pamětní kniha obce Libosváry

Vznikla na základě zákona č. 80 Sb. Ze dne 30.1.1920 a vládního nařízení ze dne 9.6.1921 č. 211 Sb. Vedení obce pověřilo pana Hostašu Ladislava, libosvárského rodáka, správce školy z Jankovic. Tento kronikář velmi přehledně zaznamenal dávnou historii obce včetně odkazů na historické prameny ze kterých vycházel. Od roku 1933 vedl obecní pamětní knihu Antonín Hlavík č.13 do roku 1938. Od 10.12.1938 vedl pamětní knihu Bohuslav Kocián do roku 1940, kdy byla tato kniha uschována před německými okupanty u p. Karla Fargače a po obci se účelově rozšířila zpráva, že pamětní kniha se ztratila. Ve vedení pamětní knihy dále pokračoval opět pan Antonín Hlavík z č. 13, který do knihy zpětně zaznamenal také válečné události. Od roku 1960 se vedení pamětní knihy ujal pan Miloslav Pecháček, který velmi pečlivě zaznamenal veškeré události v obci až do roku 1976. Pamětní knihu obohatil fotografiemi, které zachycují podobu Libosvár před 40 lety a také významné události v obci.

V samostatné pamětní knize zaznamenal pan Antonín Hlavík ve spolupráci s mnoha dalšími občany obce slovník libosvárského (záhorského nářečí) a také popsal poslední dřevená stavení v Libosvárech. Dále je zde velmi přehledně uveden technologický postup výroby nepálených cihel (vepřáků) tak jak se vyráběly v Libosvárech.